Dům po tetě

Nikdy bych nevěřila, že po své tetě zdědím opravdu veliký dům. Byl to možná takový veliký statek. Říkala jsem si, že jsem vždycky celý život chtěla bydlet ve velkém domě, protože jsem také chtěla mít opravdu spoustu zvířat. Chtěla jsem hlavně chovat perličky, víte, co jsou to perličky? Je to něco jako taková větší slepice a je krásný kropenatá. Také jsem se o perličkách dozvěděla, že umí opravdu hodně děvče opravdu hodně nahlas křičet a že prý to odradí opravdu každého nepřítele. Dokonce to prý odradí i potkana, a dokonce i lišku. Takže takovéto perličky jsem chtěla mít na svém statku.

Anebo u velikého domu moje teta mi tento dům nechala a přepsala na mě, protože jsem se o nich posledních sedm let opravdu řádně starala. Také bych chtěla zmínit, že jsem se nestarala o tetu jenom kvůli tomu, aby potom svůj dům či statek přepsala na mě. Já jsem totiž měla práci z domova, a tak jsem potom měla opravdu spoustu času. Starala jsem se o tetu opravdu hodně ráda. Nevím proč, ale zbytek rodiny mi tohle vyčítali. Říkali, že bych měla tento dům prodat a že peníze bych měla rozdělit mezi dalších šest lidí. Tohle jsem samozřejmě neudělala.

A víte, proč jsem tohle neudělala, protože moje teta do závěti napsala, že tento dům si nepřeje, aby byl prodaný a že chce, abych ho užívala pouze jenom já. Takže jsem tohle dodržela. Netajím se tím, že jsem byla ráda, že jsem celý dům zdědila já. Nakonec se se mnou moje sestra pohádala a asi pět let se mnou vůbec nemluvila. I když tohle bylo takové špatné a já jsem za to nemohla. Jenom jsem udělala to, co moje teta napsala do závěti, že nemám prodávat veliký dům a že si ho mám nechat a že mám veliký dům užívat. To si jenom já. A tak jsem si pořídila ještě k tomu dva psi, opravdu krásné dva velké německé ovčáky a potom také několik králíků a také několik slepic.